Závrať

Třicet historek z dětství ztřeštěné žirafy, která byla a je dodnes samá ruka a samá noha a která se ještě dnes dívá na svět dětskýma očima. Občas. Stále ještě o nic nejde, bude to horší... (5)

Mám ji a proč?

Nedělní rodinný výlet. Za starých časů, v trabantíku, šupajdila si to naše rodinka po hradech. Trosky byly a jsou stále dvě kamenné kočky. Vylezli jsme nahoru, už přesně nevím kam a koukali se po krajině. Klid, slunce svítilo, fotili jsme se, a tu náhle…

...se nějaké děcko rozeběhlo po pěšince a namířilo si to rovnou ze srázu dolů. Bylo tam zábradlí - bylo. Ale pro dvouleté děcko nebyl problém ho podběhnout. Holčička běžela seč jí síly stačily, chtěla asi chytit sluníčko do svých dlaní a najednou byla za zábradlím, nad srázem, na hradbách. Ozval se řev a křik. V poslední chvíli ji maminka stačila zachytit. Pološílená strachy. Holčička ani nevěděla, že se něco stalo.

Ještě dneska nemám výšky moc ráda. Hlavně takové, kde je vachrlaté zábradlí, kde je možné spadnout, propadnout se. V těch dvou letech mě to ale bylo jedno. Sluníčko... peláším za tebou...